Seminář o bioetických problémech klonování

V pondělí 21. února 2005 se v rámci programu České křesťanské akademie (pobočka Praha 6) konal v Pastoračním středisku sv. Vojtěcha v Praze 6 přednáškový a diskusní večer věnovaný bioetickým problémům klonování.

Příspěvky do diskuse přednesli:

RNDr. Ivana Macháčková, CSc., ředitelka Ústavu experimentální botaniky AV ČR:
Co je to klonování

Ing. Josef Fulka, DrSc., vedoucí oddělení molekulární genetiky a reprodukční biologie VÚ živočišné výroby:
Dilema klonování

Prof. Dr. Albert Peter Rethmann, proděkan pro vědu Katolické teologické fakulty UK:
Naděje a nebezpečí klonování z pohledu etiky

PhDr. Josef Kuře, vědecký pracovník Centra pro bioetiku, Lékařská fakulta Masarykovy university:
K čemu dospívá bioetika v oblasti klonování v Evropě a ve světě

Večerem provázel RNDr. Vladimír Albrecht, CSc.

Pořad začal čtením úryvku z knihy Genesis o zahradě v Edenu a prvotním hříchu (Gn 2,8.9.15–17; 3,1–13.22–24).

Dr. Macháčková seznámila přítomné přístupným a i pro laiky názorným způsobem s tím, o co vlastně v klonování jde.

Ing. Kulka hovořil zejména o potížích klonování, zejména o velké vzácnosti ženských vajíček nezbytných pro klonování. Jako pozitivum zdůraznil význam tzv. terapeutického klonování, jehož podstatu názorně popsal, ale k využívání lidských embryí k těmto účelům se stavěl velmi zdrženlivě (uvedl však problém těžce postiženého člověka, který by se mohl vyléčit). Rozhodně vyloučil možnost běžné výroby nových lidí-klonů vzhledem ke vzácnosti kvalitních buněk, které by je vytvářely. Popřel totožnost dárce buněk a příslušného klonu. Zdůraznil, že kvalita buněk se dělením zhoršuje, že život je vzhledem k nekvalitě stavebních kamenů a jejich vzácnosti vlastně zázrak. Staví se za terapeutické klonování. Hovořil rovněž o problému, co se zmraženými embryi: zda je nechat zamražená, zda je vylít do výlevky nebo zda je využít (k vědě či adopci). Uvedl, že když se zničí, nikomu to moc nevadí, ale když se použijí, může z toho být až trest vězení (nevím teď v jaké zemi). Paradox.

Prof. Rethmann nabídl (patrně) katolické stanovisko a hovořil, začínaje Kantem a jeho rozlišením na Wert (hodnota) a Würde (důstojnost) (on to tedy říkal skvělou češtinou, ale tak je to asi v originále), o třech známých typech pohledu na počátek života (sociologický, … – Vy to jistě znáte). Explicitně neuvedl, že jeho pohled je křesťanský či katolický. Do značné míry vycházel myslím ze svého článku v posledním Univerzu.

V diskusi, která mi nepřipadla moc zajímavá, vystoupil ovšem zajímavě Dan Kroupa a ptal se Rethmanna, zda případným používáním lidských embryí k terapii neztrácíme sami část svého lidství, když vlastně používáme lidského života k uzdravení, čili k něčemu, co je nižšího řádu. Popírá se tím vlastně to, co paradoxně činí lidský život lidským: totiž jeho obětní ráz. Sám nyní parafrázuji a dovádím do pregnantního důsledku: člověk dosahuje vrcholu svého lidství jeho obětí, jeho ztrátou, durch Verzicht auf das Leben (to je mé vyjádření). Tohle se mi ohromně líbilo. Nešlo vlastně o otázku kladenou Rethmannovi, jen o zajímavý diskusní příspěvek, na který se Rethmann zdržel odpovědi, protože vlastně nešlo o otázku v pravém slova smyslu. Kroupa také uvedl, že v české ústavě deklarativně stojí, že lidský život je třeba chránit už od jeho vzniku, ale že z hlediska praxe je to pouze dutá deklarace.

Dr. Kuře se věnoval legislativním aspektům klonování. Předvedl na tabulkách a v přehledech, v jakých zemích jsou jaké politické postoje ke klonování a jak se přístupy v různých zemích vzájemně značně liší. V Evropě jsou např. na různých pólech Velká Británie (liberální výspa) a Německo (konzervativní postoj). Uvedl také, že v žádném z hlavních tří monoteistických náboženství nepanuje názorová shoda, ani se od sebe tato náboženství v postoji ke klonování od sebe moc neliší. Pozval nás taky na sympozium o klonování, které se bude za účasti odborníků konat v Praze, myslím 18. 3. Informace o tom je někde na webu.

Je to jen můj velmi laický záznam, možná, že jsem třeba něco nebo řadu věcí nepochopil či neshrnul správně.

Zaznamenal Vladimír Petkevič