Zpráva o XVII. konferenci Papežské akademie Pro vita

Letošní, již sedmnáctá, konference Papežské akademie Pro vita proběhla ve dnech 24. – 26. února 2011 v Nové synodní hale Pavla VI. ve Vatikánu a opět v pozměněné podobě.

Změna se týkala jednak složení řídícího výboru, který byl nově jmenován v červnu 2010, jednak stylu práce.

Do čela akademie byl ustanoven Msgr. Ignacio Carrasco de Paula, morální theolog a bioetik, člen akademie od počátku její činnosti v roce 1994, dřívější kancléř akademie, který vystřídal Msgr. Rino Fisicellu. Ten se na dobu jednoho roku stal předsedou po J.E. Elio kardinálu Sgrecciovi rok před tím jako homo novus a akademii opustil po pověření vedením nově zřízené Kongregace pro novou evangelisaci.

Byli jmenováni i noví členové výboru, v němž zůstal pouze representant Kongregace pro pastorální péči.

Změna stylu práce byla jasně patrná již v přípravné fázi počínaje registrací účastníků. Ta byla určitou novinkou, protože do letošního roku byla účast všech členů přepokládána. Navíc byl poprvé v historii akademie účastníkům zajištěn transport z letiště, napoprvé v poněkud hypertrofické podobě – pro tři české členy, kteří na letiště Fiumicino přiletěli jedním spojem (a to nemohla být pro organisátory novinka, protože letenky jednotně pro všechny přihlášené poskytla římská cestovní kancelář) byly přistaveny 3 poměrně velké vozy (celková kapacita – 18 pasažérů). Bylo milé moci se cítit jako VIP a vyhnout se tradičním debatám s vatikánskou policií, proč se dereme do uzavřeného prostoru Svatého města.

I celkový rámec konference byl nový – těžištěm byla 2 páteční veřejně přístupná symposia (pro předem registrované zájemce) s tématy „Banky pupečníkové krve“ a „Postabortivní trauma“ orámovaná uzavřenými zasedáními akademie ve čtvrtek odpoledne a v sobotu dopoledne.

Čtvrteční zasedání zahájil nový president, v pořadí již čtvrtý (prof. J. Lejeune, který byl zakládajícím presidentem, se nedožil ani prvního zasedání, prof. J. Vial Correa vedl akademii téměř 11 let, Mons. Sgreccia 3 roky a Mons. Fisicella jediný rok). Ve své obsáhlé a neformální řeči představil jak nově jmenovaný řídící výbor, tak sekretariát (v něm se vyměnili pouze 2 pracovníci), seznámil nás s novou adresou kanceláře akademie (v rámci jednoho bloku o jedna vrat blíže k Tibeře a dále od Sv. Petra) i se smutným faktem, že navždy odešli dva z významných členů akademie – Mons. Styczen a Dr. Corrado Mani. Nově byl jmenován P. F. Pavone z USA jako korespondující člen. V další části se věnoval svým představám týkajícím se dalšího rozvoje akademie, i způsobu jejích dalších aktivit.

Zajímavým zakončením zasedání byla presentace nových webových stránek akademie, které by měly být pravidelně aktualisovány (stávající to postihlo naposledy před 2 lety).

Vyvrcholením prvního dne byla koncelebrovaná mše svatá s J.E. Elio Sgrecciou v Domě svaté Marty.

Obě páteční zasedání měla odborný ráz.

Dopolední symposium věnované problematice získávání, uchovávání a využití pupečníkové krve zahájily tři přednášky pozvaných odborníků, po nichž následovala velmi obsáhlá rozprava.

Úvodní přednáška (přednesl ji Mons. J. Suaudeau) předložila velmi fundovaný přehled současného poznání o kmenových a progenitorových buňkách obecně i se zaměřením na typy přítomné v pupečníkové krvi, i ve tkáni pupečníku (v tzv. Whartonově rosolu) a placenty. Ve druhé části pak následoval věcný přehled současných představ o možnostech využití kmenových buněk i jejich dosud ověřených praktických aplikací.

Druhá přednáška se zabývala problematikou získávání, uchovávání a určení uchovávaných vzorků pupečníkové krve. Přednášející prof. J. Aznar objasnil základní pojmy, co je veřejná a soukromá banka (název je odvozen od určení vzorku – zatímco ve veřejné bance je vzorek poskytován širokému spektru „zájemců“, v soukromých má sloužit pouze „dárci nebo jeho nejbližším příbuzných v případě potřeby), i problémy s bankami spojené. Vysvětlil i svůj jednoznačně doporučující postoj k projektu tzv. smíšených bank.

Poslední přednášející, prof. C. Petrini, předložil přehled o právní i praktické úpravě odběru, manipulace a skladování pupečníkové krve v různých zemích i s problematikou charakterisace, popisu evidence vzorků i s komplikacemi zveřejňování příslušných databasí.

Následná debata se zaměřila mimo jiné na problematiku manipulace s porozenou placentou a významu dostatečného zásobení rozpínajících se plic novorozence krví z placenty (hrozí nebezpečí, že v zájmu co nejvyššího zisku pro experimenty či skladování bude pupečník podvazován příliš brzy a novorozenci budou vystaveni komplikacím plynoucím z tak navozené hypovolemie); na otázky, zda jsou krevní nebo mesenchymové buňky výhodnější pro řízenou transformaci buněk a případnou praktickou aplikaci; dotkla se i problémů přijímání či odmítání transplantovaných buněk organismem příjemce, i praktických problémů provázejících přenos velmi mladých buněk do definitivních tkání (vysoká pravděpodobnost nádorového bujení velmi zhoubného charakteru plynoucí z nefunkčních regulačních mechanismů omezujících proliferaci).

Odpolední část věnovanou problematice postabortivního traumatu (v našem prostředí se spíše hovoří o postabortivním syndromu) zahájil velmi podrobný a detailní rozbor dostupných publikovaných dat (se zdůrazněním anglo-amerického spektra pramenů) o následcích potratu přednesený profesorkou T. Burke z USA. Následovala prof. S.M. Rollet, která konfrontovala teorii o příčinách, rozvoji a možnostech terapie postabortivního traumatu s dlouholetou praktickou zkušeností. Trojici přednášek uzavřela prof. Angelo, bostonská psychiatrička a psychoterapeutka, podrobnou analysou jak postižených žen, tak i dotčených mužů, o nichž se obvykle v podobných analysách neuvažuje.

Následná diskuse se soustředila jednak na dílčí otázky souvisící s potratem (příčiny, podněty, možné vnější vlivy, akceptace veřejností, apod.) i s vlastním traumatem. Výrazně zazněly i stesky na naprostý nedostatek katolických gynekologů v četných zemích (a nejsou to pouze země bývalého socialistického bloku) způsobený podmínkami kvalifikačního popromočního vzdělávání tvrdě vyžadujícími aktivní nácvik potratu jako conditio sine qua non (navíc když institut výhrady svědomí většinou nefunguje). V těchto zemích je minimální šance získat kvalitní informace o situaci mezi ženami, které podstoupily potrat a trpí jeho následky. Jinak morálně a eticky orientovaní gynekologové nemají zájem na hlubším studiu postabortivního traumatu nehledě na prevenci jeho vzniku – tedy na antiabortivní výchově, naopak za pomoci hromadných sdělovacích prostředků často bagatelisují postabortivní komplikace (pokud je vůbec přiznají) a potrat považuje za integrální součást bezproblémového systému antikoncepce (mimo jiné i z osobního zájmu na ekonomickém profitu). Přitom v roce 2010 existenci postabortivního traumatu jako významné komplikace s možnými fatálními konsekvencemi přiznala i World College of Psychiatry v jednom ze svých oficiálních dokumentů. Některé diskusní příspěvky v tomto ohledu měly poněkud jednostranný ráz. Celkově debata vyzněla v tom smyslu, že je důležité se vyhnout zjednodušování i patologisování pocitů a stavů po potratu. Jejich rozvoj a prognosa souvisí mimo jiné i na morálním a religiosním nastavení jejich nositelů, které je třeba respektovat a podle něho i řídit případné intervence, zejména v současné situaci, kdy skutečně kvalitní výzkum je prakticky nulový.

Páteční program uzavřela koncelebrovaná mše svatá v kapli domu svaté Marty a slavnostní večeře v přízemí Nové synodní haly.

Sobotní uzavřené zasedání bylo zcela věnováno záležitostem týkajícím se činnosti akademie v následujícím období. Jednotliví členové mohli navrhnout témata pro příští symposia, president informoval o uplatnění některých limitů týkajících se dopisujících členů (jejich mandát je buď pětiletý nebo desetiletý) vyplývajících z aktuálního statutu a podmínek účasti na dalších zasedáních.

Vyvrcholením konference byla audience u Svatého otce v Aula Clementina. Benedikt XVI pozdravil účastníky projevem v italštině, po němž měli někteří účastníci (členové řídícího výboru, pozvaní řečníci a někteří duchovní) možnost osobního setkání. Originální text proslovu a fotografie uveřejnil jako obvykle Osservatore Romano a budou i v konferenčním sborníku (ve 4 jazykových mutacích) a na webové stránce akademie.

Pro české účastníky měla konference ještě jeden významný moment – osobní setkání s J. E. Giovannim kardinálem Coppou. Přijal nás ve svém bytě velmi srdečně a v živé debatě prokázal nejen velmi dobrou orientaci v naší současné situaci, zájem o ty, s nimiž navázal při svém pobytu bližší vztahy, ale i, že jeho specifická čeština zůstává nedotčená dobou odloučení od českého prostředí. Mezi řečí prohodil, že by se měl poté, co se dožil 85. narozenin, cítit starým, ale že povinnosti a zájmy mu to moc nedovolují. Odcházeli jsme s jeho požehnáním a s pozdravy všem dobrým lidem v zemi, která mu (jak opět zdůraznil) poskytla nejkrásnější etapu jeho života.