Disputace PS PČR na téma Interrupce z pohledu lékaře

V úterý 11. listopadu 2003 se pod záštitou poslanců Jiřího Karase a Jana Kasala konala v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Praze 1 odborná disputace na téma „Interrupce z pohledu lékaře“.

Na úvod promluvili oba páni poslanci, kteří přivítali přítomné a vyjádřili přesvědčení, že disputace přispěje k poučení členů parlamentu v problematice, ve které se většinou velmi málo orientují. President České lékařské komory, MUDr David Rath, ve svém proslovu vyjádřil přesvědčení, že žádný lékař nedělá interrupce rád, ale že je nutné velmi pečlivě vážit všechny důvody, které k indikaci interrupce vedou.

Po těchto krátkých proslovech následovaly sdělení pozvaných lékařů.

Jako první vystoupil prof. MUDr. Pavol Pafko. Podle něho je svobodné rozhodnutí nadřazeno životu – jinak bychom nemohli pochopit oběť Jana Palacha nebo Mistra Jana Husa jinak než jako sebevraždu.

Očekávané sdělení přednosty ÚPMD a předsedy České gynekologické společnosti doc. MUDr. Jaroslava Feyreisla pro nepřítomnost odpadlo.

Doc. MUDr. Petr Hach přednesl svou úvahu o interrupci jako problému lékařské etiky, chápání embrya a ochoty přiznat mu základní lidská práva. Zmínil se i o vlivu umělého potratu na organismus těhotné ženy, o neúnosnosti paralel mezi spontánním a umělým potratem, ale i o logickém stavu současné gynekologické komunity, z níž pod vlivem nutnosti aktivně uskutečnit potraty jako podmínky pro získání gynekologické kvalifikace byli doslova vyhnáni mladí absolventi mající proti potratům výhrady.

MUDr. Ludmila Lázničková promluvila o možnostech poradenství a omezených šancích, které jsou k disposici pro těhotné ženy v obtížné situaci.

MUDr Věra Hořínová, klinická genetička, předvedla řadu malformovaných a těžce poškozených plodů a zdůraznila akt, že těžce poškozené zárodky, které se nenarodí, ušetří matky od velkého utrpení.

Hnutí pro život presentovalo záznam potratu pomocí kyrety, který demonstroval, co se vlastně při potratu potrácí.

Následující rozprava byla velmi polarisovaná a není jednoduché ji jednoznačně charakterisovat. Vyplynulo z ní ale, že současná praxe je často taková, že gynekologové často při prvním kontaktu s těhotnou ženou vznášejí dotaz na interrupci jako řešení „problému“, že chybí alternativní řešení – možnosti utajeného porodu, současné předpisy brání poskytnout dítě k nekomplikované a rychlé adopci, chybí asylové domy, poradenství pro těhotné v obtížné situaci prakticky neexistuje, apod. Gynekologové by měli, zejména v případě jistoty poškozeného plodu, daleko lépe informovat rodiče a podrobně s nimi probrat všechny možnosti (nejen otázku potratu, ale i co by znamenal porod takového dítěte). Má – li zpřísnění potratového zákona přinést efekt je zapotřebí dosáhnout především toho, aby mladé ženy o potratu neuvažovaly jako o řešení nepohodlné situace a dále musí existovat dostatečný systém alternativních řešení pro ty, které potrat nepovažují za přiměřené řešeni.

Petr Hach