Bioetika v Evropském parlamentě

Ačkoli se ve světě stále děje mnohé, co si zasluhuje prvořadou pozornost, neutuchá ani debata o bioetických otázkách. Je to pochopitelné, stále se dozvídáme o nových objevech a o nových léčebných možnostech, které jsou nákladné a nikoli bez rizika, ale které zároveň budí veliké naděje. U nás se zatím o těchto otázkách mnoho nedebatuje – mediálně jde spíše o propagaci nových objevů, o buzení nadějí, a téměř se nemluví a nepíše o rizicích spojených s uváděním jednotlivých metod do praxe a o etických otaznících s nimi spojených.

Evropský parlament ponechává legislativní úpravu potratů, asistované reprodukce a manipulace s embryi na legislativě členských zení, ale např. pokud jde o financování výzkumu a o získávání embryonálních kmenových buněk, rozhoduje o tom, zde bude na tento druh výzkumu poskytovat finanční zdroje.Česká republika přijala právě před dvěma lety Úmluvu o lidských právech v biomedicíně, čímž se zavázala, že nedovolí klonování lidských bytostí a že nedovolí vytváření lidských embryí k výzkumným účelům. Vzhledem k tomu, že u nás jsou skladována četná tzv. nadbytečná embrya po oplození ve zkumavce, jde teď o to, jak zákonem upravit další nakládání s nimi. S tímto problémem nejsme sami, i když se u nás vyrábí nadpočetných embryí více než v jiných evropských zemích.

Frakce Evropské lidové strany a Evropských demokratů, sdružující v Evropském parlamentu poslance stran pravého středu, proto ustavila zvláštní pracovní skupinu pro bioetiku. Začátkem září pozval předseda této skupiny, poslanec Peter Liese, lékař, do Štrasburku na seminář o těchto otázkách zástupce evropských křesťanských církví, aby poslanci získali přehled o stanoviscích jednotlivých denominací. Po úvodu, v němž byl podán přehled o bioetickýh tématech, jimiž se Evropský parlament zabývá, a o Šestém rámcovém programu pro výzkum a technologický rozvoj, vystoupil reprezentant Svatého stolce – profesor Carlo Casini, profesor bioetiky na Univerzitě Regina Apostolorum, člen Pontifikální akademie Pro Vita a Italské národního komise pro bioetiku. Ve svém projevu shrnul v podstatě to, co je známo z encykliky Evangelium vitae a z předchozích dokumentů Pontifikální akademie. Pochopitelně že tytéž názory, ovšem formulované způsobem přesvědčivým i pro nekatolíky a odborně fundovaně, přednesl pak nizozemský biskup a reprezentant COMECE Willem Jakobus Ejik z Groningen, který je původním povoláním a vzděláním lékař. Zástupce řecké ortodoxní církve , laický teolog Gary Vachicouras z Ženevy, se názorově shodoval s katolickým stanoviskem, i když – jak uvedl – nemá pravoslavná církev jednotné “magisterium“ a jednotlivé místní církve mohou vydávat své vlastní směrnice. V praxi je mnoho problémů řešeno individuálně po poradě s knězem, důraz je kladen na zralé a odpovědné svědomí. Stanovisko Skotské protestantské církve (Church of Scotland, vycházející z tradice Knoxe a Kalvína), jak je uvedl reverend dr. Donald Bruce, je liberální – bioetické otázky řeší s úctou k individuálnímu svědomí a nemá jednotný názor na status embrya. Velmi zajímavý byl referát zástupce německé evangelické církve. Profesor dr. Wilfried Härle uvedl základní principy, z nichž evangelická bioetika vychází:

1. Étos léčení – není rovnost mezi zdravím a nemocí, životem a smrtí. Služba životu a zdraví má vždy přednost - křesťan je povinen se angažovat ve všem, co zdraví a životu prospívá, protože „Bůh je přítelem života“ (viz stejnojmennou ekumenickou publikaci vydanou v českém překladu v nakl. Cesta v Brně)..

2. Étos léčení je spjat s uznáním omezenosti a konečnosti lidství. Každou nemoc nelze vyléčit, jsou také vady a postižení, s nimiž si medicína rady neví. Platí tu staré heslo „Medicus curat, Deus sanat“. Dnes více než kdy jindy stoupá význam paliativní medicíny.

3. Nemocný i lékař se musí naučit respektovat meze lidského života. Dnešní člověk chce sám rozhodovat o svém životě i smrti – volá po aktivním ukončení života na žádost nebo si vymáhá prodloužení života za každou cenu – podle prof. Härleho jsou to dvě stránky téhož zásadního postoje falešně chápané autonomie. Křesťanské církve mají za úkol učit přijímat lidi vlastní smrtelnost a cvičit se v „ars moriendi“.

4. Ve výzkumu i zdravotnické praxi je třeba respektovat důstojnost každé lidské bytosti bez ohledu na její kvality a stupeň jejího vývoje. Není dovoleno používat jednu lidskou bytost k uspokojení zájmu jiného člověka.To platí i pro embrya vytvořená ve zkumavce. Embryo není potenciální člověk, nevyvíjí se k lidství, ale vyvíjí se jako člověk od početí až k smrti. Termín preembryo, užívaný v anglosaských zemích, němečtí evangelíci jako neopodstatněný odmítají.

Ačkoli mezi křesťanskými církvemi existují nesporné věroučné rozdíly, v hlavních proudech panuje shoda v otázkách bioetiky. Křesťané všech denominací podporují výzkum a použití kmenových buněk získaných z dospělého organismu a z pupečníkové krve, případně z plodů spontánně potracených.. Zásadně jsou proti účelovému vytváření embryí jakýmkoli způsobem pro výzkum nebo pro léčebné účely. Katolická církve je proti oplození ve zkumavce, ostatní církve, které tuto metodu připouštějí, žádají, aby nebyla vytvářena nadpočetná embrya a aby zacházení s embryi bylo evidováno a vázáno na informovaný souhlas jejich biologických rodičů.

Semináře se zúčastnili také pozorovatelé z přistupujících zemí, mně se dostalo cti, že jsem byla pozvána jako „žena“ a „katolický laik“ reprezentující laické sdružení. Vystoupila jsem tedy jménem Asociace kolegií katolických lékařů ČR a seznámila přítomné se stavem bioetické debaty u nás. Ta je zatím velice jednostranná, ale díky angažovanosti mnoha nadšenců se přece jen podařilo některá témata uvést do veřejného povědomí a ledacos dokázat. Co nám chybí, je teď především legislativa respektující lidská práva a základní etické principy v oblasti výzkumu a zdravotní péče.

Celé znění přednesených referátů a další informace bude možno nalézt na: www.epp-ed.org

Dagmar Pohunková