Zpráva o 11. konferenci Papežské akademie Pro vita

Letošní, již jedenáctá, konference Papežské akademie Pro vita proběhla ve Vatikánu ve dnech 21. – 23. února. Řídící výbor vybral pro toto shromáždění hlavní téma „Kvalita života a etika zdraví“ a jako podtitulek desáté výročí vydání encykliky Evangelium vitae. Jednání proběhlo v Nové synodní hale a bylo dosti ovlivněno neuspokojivými zprávami o zdravotním stavu Svatého Otce, který se nemohl zúčastnit pravidelné středeční generální audienci (mohli jsme spolu s ostatními členy akademie pouze sledovat přímý přenos z pracovny Svatého Otce, který krátce oslovil shromážděné účastníky generální audience ve velkém sále Nové synodní haly). Až po návratu domů jsem se dověděl, že v době, kdy jsme s doc. Šturmou, druhým českým akademikem, čekali na letadlo, převáželi Svatého Otce znovu do nemocnice.

Další novinkou byla změna ve vedení Akademie. Svatý otec vydal koncem minulého roku nový statut Akademie, který poněkud mění systém její práce. Ve statutu je přesněji definováno složení tohoto poradního sboru, je zaveden institut čestného členství pro akademiky, kteří překročili 80 let věku a je stanoveno složení, úkoly a způsob práce nově ustanoveného řídícího výboru akademie a je dána možnost vytvářet pracovní skupiny k určitým závažným tématům (výsledky jejich práce pak musí projednat plenární zasedání akademie).

Zároveň s touto informací jsme byli seznámeni se změnou na místě presidenta akademie, protože dosavadní president, prof. Juan de Dios Vial Correa, histolog a embryolog ze Santiaga de Chile resignoval po 11 létech a na jeho místo byl jmenován Msgr. Elio Sgreccia, bioetik, čerstvě vysvěcený na biskupa, dosavadní vicepresident.

Každý konferenční den byl zahájen společnou mší svatou koncelebrovanou všemi kněžími mezi akademiky.

Úvodní mši svatou sloužil Javier kardinál Lozano Barragán, president pontifikálního výboru pro zdravotní a pastorální péči, druhou Alfonso kardinál López Trujillo, president Pontifikálního výboru pro rodinu a závěrečnou pak Msgr. Wilem Jacobus Eijk, groningenský biskup a člen akademie.

Hlavnímu tématu byly věnovány pozvané přednášky a většina krátkých sdělení.

Kardinál Barragán rozebíral pojem „kvalita života“ na pozadí encykliky Evangelium vitae nejen s teologického hlediska, ale analysoval i jeho interpretaci různými filosofickými systémy – existencionalisty, marxisty, filosofy konsumní společnosti, aj. Zvláštní pozornost věnoval možnosti měřit kvalitu života a poukázal na základní problém – totiž jak najít jednotku pro takové měření, pokud život nepřijímáme jako dar plynoucí z kreativní lásky přesahující hranice pozemského bytí a jehož hlavní smysle je v příslibu věčného života.

Prof. Faggioni, bioetik, se věnoval kvalitě života jako kategorii křesťanské antropologie. Zdůraznil, že pojmy kvalita života a zdraví nemusí vždy spolu souviset – i nemocný může vnímat svůj život jako kvalitní a naopak, protože tyto kategorie mají také rozměr psychologický a sociální. „Právo na zdraví“ nelze pokládat za „právo být zdráv“, jak se snaží dokazovat některé společenské formace.

Prof. Le Mémé, president Nadace Jeroma Lejeuna, se věnoval problematice etiky lidského zdraví ve vztahu ke světové zdravotní situaci, kdy existují propastné rozdíly mezi vyvinutými a vývojovými zeměmi.

Prof. Schooyans, filosof, rozebíral problematiku reprodukčního zdraví a demografických tendencí a zdůraznil odpovědnost vyvinutých zemí za celkovou úroveň reprodukčního zdraví lidstva jako takového.

Prof. Gomés – Lobo, SJ z Georgetownské university se věnoval kladům a záporů různých interpretací pojmu „kvalita života“ v rozmanitých společenských systémech a poukázal na to, že nelze klást rovnítko mezi materiální úroveň života a jeho kvalitu, i když materiální stránky života je podstatnou a limitující podmínkou pro vnímání jeho kvality.

Prof. Zamagni, politický ekonom, se věnoval analyse principu spravedlnosti a práva ve vztahu ke zdravotnické pomoci a péči. Poukázal na neodůvodnitelné rozdíly v různých světadílech.

Prof. Hengstschläger, genetik, pojednal o produkci a konsumaci farmak jako komerčním symbolu úspěchu a měřítku konsumního „dobra“ s tím, že kvalitní a úspěšná medicina nemůže spočívat na ryze komerčním základu, že je nutně potřebná i její duchovní dimense.

Prof. Ricciardi, hygienik, epidemiolog a ředitel ústavu sociálního lékařství, analysoval problémy zdravotnických systémů vyspělých demokracií ve vztahu ke kvalitě života a poukázal na to, že není možné dávat rovnítko mezi hospodářskou úroveň státu a kvalito zdravotnické péče o prosté občany. Zdůraznil, že kromě materiálního dostatku je hnacím motorem každého zdravotnického systému jeho etická a morální úroveň.

Prof. Lütz, neurolog, poukázal na varovnou skutečnost, že zdraví a úspěšnost v kariéře se v konsumní společnosti stávají smyslem života, jakýmsi „novým Bohem“ pro většinu jejích příslušníků. Tradiční hodnoty jsou téměř bezmocné tomuto novému životnímu názoru a tím spíše je nutné stále zdůrazňovat jejich nadčasovou platnost.

Prof. Fiori, soudní lékař, upozornil na to, že to, co „obyčejní lidé“ očekávají od lékaře má velmi kontinuální charakter v měnícím se světě. Lékař i nadále zůstává oporou a nadějí v těžkých životních situacích, ale důvěru k němu podmiňují nejen klasické, ale i nové rysy plynoucí z měnícího se obecného vzdělání veřejnosti,která je mimo jiné pod velkým mediálním tlakem.

Prof. Bellver Capella, právní filosof, se zabýval obsahem pojmů „právo na život“, „právo na zdraví“ a „právo na zdravotnickou péči a léčbu“ nejen s hlediska různých možností jejich výkladů, ale i s hlediska jejich mezí,které obvykle nejsou zejména žurnalisty správně vykládány a respektovány, takže veřejnost je manipulována a má objektivní situaci nepřiměřené představy a nároky.

Poslední sekcí byla debata u kulatého stolu, kde jako referenti zaujali místo Serani . Merlo, bioetik, prof. Ventura – Juncá, pediatr, prof. Półtawska, psychiatr a teologická antropoložka, prof. Lelkens, anestesista, prof. Manni, anestesista, prof. Simard, bioetik, prof. Postiglione, agrární ekolog, Dr. Scheppens, internista a prof. Gigli, neurofysiolog. Diskuse se týkala následujících témat: Kvalita života v geriatrii, v neonatologii, u mentálně hendikepovaných osob, u onkologických pacientů, u nemocných AIDS, u permanentního vegetativního stavu a vztah mezi kvalitou života a životního prostředí. Rozsáhlá debata byla velmi poučným tříbením názorů a ačkoliv nevyústila v žádné konkrétní závěry, byla pro všechny zúčastněné velmi významným zdrojem nejen poučení, ale především námětů pro vlastní přemýšlení.

Na závěr konference proběhlo zasedání věnované provozním záležitostem akademie, zpráva o činnosti odstoupivšího presidenta, nárys práce v příštím období, generální diskuse s možností navrhnout témata pro další práci akademie a byl zveřejněn návrh závěrečného dokumentu, na jehož konečném znění budou moci přispívat akademici korespondenčními intervencemi.

Poslední zprávou, která členy akademie poněkud zaskočila a zarmoutila, bylo oznámení našeho milého sekretáře, P. Emilia Silverstrini, který po 11 létech pečlivé práce pro akademii, kdy svou bezprostředností vytvářel ono jiskřivé ovzduší akademických shromáždění, odešel do (zcela určitě zasloužené) výslužby jako kanovník kapituly S. Maria Maggiore. Všichni, s nimiž jsem o tom po ukončení konference hovořil, jsou přesvědčeni, že atmosféra zasedání akademie se touto změnou podstatně změní.

Doc. MUDr. Petr Hach, CSc.