O euthanasii ve Štrasburku

Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) na svém jarním plenárním zasedání 27. dubna 2005 odmítlo návrh na legalizaci euthanasie v 46 členských zemích Rady Evropy. Projednávání podobného návrhu, který předložil již před rokem liberální švýcarský poslanec Dick Marty, bylo tehdy po oponentuře vedené britským poslancem Kevinem McNamarou (LP) odloženo.

Poslanec Marty proto vypracoval nový návrh pojmenovaný jako „Asistence osobám na konci života“. V něm zdůrazňoval potřebu všestranné paliativní péče a podpory hospiců, ovšem také respektování autonomie nemocného a jeho přání po ukončení života. V komentáři k návrhu se naprosto jednoznačně vyslovil pro legalizaci euthanasie podle příkladu Nizozemí a Belgie. Přijetím svého návrhu chtěl dosáhnout prvání úpravy, jež by zabránila tajnému provádění euthanasie v „šedé zóně“. Ve výborech PACE probíhala od podzimních měsíců na toto téma vzrušení diskuse, do níž se později zapojila i světová veřejnost včetně lékařských organizací. (Svůj odpor vyjádřily FIAMC i FEAMC, také WMA). Těsně před konečným projednáváním rezolucei bylo přijato 71 připomínek, jimiž se původní Martyho záměr značně oslabil, a při konečném hlasování (jemuž opět předcházela vzrušená a dlouhá diskuse) byl návrh jako celek zamítnut. Proti němu se při celkem nízké účasti vyslovilo 138 poslanců (všichni poslanci Evropské lidové strany), pro něj bylo 26 a 5 se zdrželo hlasování. Sám Dick Marty hlasoval proti svému návrhu, který byl již příliš pozměněn. V rozhovoru pro tisk prohlásil, že se k celé záležitosti ještě vrátí. Jeho oponent Kevin McNamara uzavřel svůj eticky i právně velmi dobře fundovaný priojev tím, že liberalizace euthanasie zamená uznání práva usmrtit člověka. „Jsou jiné způsoby, jak umožnit nemocnému důstojné umírání s tlumením bolesti, s paliatiivní péčí a bez zbytečného prodlužování konečné fáze života.“

Po odmítnutí uvedeného návrhu platí dále rezoluce PACE č. 1418 (1999), předložená rakouskou poslankyní paní Gattererovou 25. června 1999, doporučující paliativní a hospicovou péči včetně péče sociální, psychologické a duchovní, a respektování přání nemocného, aby byla ukončena zbytečná a neúčinná léčba, ale nikoli jeho přání, aby byl aktivně ukončen jeho život.

Dagmar Pohunková