Z encykliky Evangelium vitae

73.

Potrat a eutanázie jsou tedy zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit. Takové zákony nejen že nezavazují ve svědomí, ale naopak, je zde závažná a jasná povinnost postavit se proti nim odporem ve svědomí...

Jestliže je tedy zákon ve své podstatě nespravedlivý, jako je ten, který podporuje potrat a eutanázii, není nikdy dovoleno se mu podrobit a nikdo nesmí být ani “účasten nějakého veřejného hnutí, které takový zákon podporuje, ani ho nesmí schvalovat v tajném hlasování” (Kongregace pro nauku víry, Declaratio de abortu procurato,22.)

Zvláštní problém ve svědomí může nastat u případů, kdy hlasování v parlamentě je nezbytné proto, aby se podpořil přísnější zákon, který by omezoval počet legálních potratů, místo zákona volnějšího, který je již v platnosti nebo o němž se má hlasovat. Takové případy nejsou ojedinělé. Je to proto, že v některých částech světa jsou za podpory často vlivných mezinárodních institucí zákony umožňující potrat zaváděny, v jiných státech - totiž v těch, které bohužel už zákony omezující potrat vyzkoušely, - objevují se jisté známky změny smýšlení. V takovém případě, kde není možné zrušit takový zákon a vrátit se k původnímu stavu, mohou poslanci, jejichž odpor vůči potratu je jasný a všeobecně známý, podporovat hlasování o návrzích, které chtějí zmírnit škody takovým zákonem způsobené, a oslabit tak jeho zhoubný účinek s ohledem na veřejnou kulturu a morálku. Jednají-li takto, neporušují svou povinnost ve vztahu nedovolenému a nespravedlivému zákonu, ale spíše se správně a vhodně pokoušejí omezit jeho škodlivé důsledky.